Linuxový profík-vaše brána do světa Linuxu

Domů

Pokročilé

Jádro

Jádro?Jak na něj?

Zhlédnutí: 2471

Napsal filbar

Čtvrtek, 02 červen 2005

Aktualizováno ( Pátek, 29 červenec 2005 )

V tomto seriálu si ukážeme co je to vlastně Linuxové jádro a jak jej vlastně používat,že vůbec není těžké jej zkompilovat.Jak jsem v jedné knížce četl:"Nedívejte se na jádro,že jej zkompilovat,ale že jej můžete zkompilovat."

Linuxové jádro je hlavní součást celého Linuxu.Stará se o něj sámzakladatel Linuxu Linus Torvalds.Jádro přebírá jako první,po výběruLinuxu z bootloaderu,kontrolu nad počítačem.Je zodpovědné na načteníovladačů zařízení a základu Linuxu.Pak teprve předává kontrolu nadpočítačem prvními programu Init.Jenomže tady jpráce jádra nekončí.Staráse také o zavádění modulů během práce operačního systému.
Vypadá tovelice složitě,ale tak to vůbec není.Nejprve můsíme získat zdrojovékódy aktuálního jádra.Najdete je na serveru www.kernel.org,ale také ina řadě dalších.Verze 2.4 a nižší jsou již dneska zastaralé.Pokudnemáte zvláštní důvod rozhodně doporučuji použít verzi 2.6.Zdrojový kódje na stránce kernel pod odhazem F.Vývojové verze jsou označenypříponou rc.
Po jejich stažení do libovolného adresaře na disku(nejlépe však do /usr/src) jej rozbalíte příkazem tar xjvf linux-2.6*.Donově vytvořeného adresáře přejdeme.Nejlepší situace nyní nastává pokudmáme nainstalované zdrojové kódy distribučního jádra.V tomto případěstačí překopírovat soubor .config do adresáře s jádrem.

Konfigurace jádra
Pokud tento soubor nemáme,uvidíme,že vytvořit si vlastní není zase až tak moc složité.Máme na výběr ze dvou příkazů:make menuconfig spustí konfiguraci jádra v konzoli;zkrátka nepřijdou ani ti,kteří preferují grafické rozhraní,stačí zvolit make xconfiga spustí se grafické okno rozdělené na několik částí.Vlevo se nacházístrom se skupinami voleb.Vpravo nahoře vidíme jednotlivé volby a dolenápovědu v angličtině.
U položky Code maturity... ponecháme obě volby zaškrtnuté.

Hlavní nastavení
Pod General setup také všechno zašrtneme.Pouze jednu volbu nezaškrtneme a to poslední Kernel .config support,abychomměli přístup ke konfiguračnímu souboru jádra a mohli jej použít připřechodu na novější verzi jádra.Vyhneme se tak novému zadávánívoleb.Nic pod Configure standart kernel features nezaškrtáváme.

Podpora modulů
Po přesunu na Loadable module suport nevolíme jenom položky Module versioning... a Source checksum....Zde si můžeme všimnoáut nápisu v závorce Experimental,který označuje novou a ještě ne zcela dostatečně prověřenou vlastnost jádra.

Architektura
Část Procesor type and ... je celkem jasná,nastavujeme zde typ počítače a procesoru.Vpravo pod Subarchitekture Type kolečkem označíme architekturu našeho počítače.Nejčastěji asi zvolíme první možnost.Ve větvi Procesor family zjistímě všechny podporované procesory a vybereme si ten náš.Dále zvolíme Generic x86 support,Symmetric multiprocesing(pouzepokud máme v počítači více procesorů,nebo vlastníme procesor s podporouHyperThreadingu;v tom případě zaškrtneme i následující volbu SMT scheduler support),Preemptive kernel,Preemt The Big...,Machine Check Exception,check for ...,Toshiba/Dell laptop support(pokud máme linux nainstalovaný na těchto noteboocích),/dev/cpu/...(všechny tři položky),High Memory support(pokud chceme podporu pro velkou paměť),MTRR ,Enable Kernel IRQ ....

Správa napájení
se nastavuje ve větvi Power management options.Pokud máme starší počítač,který nepodporuje ACPI povolíme Power Management Support,jinak povolujeme ACPI Support pod ACPI zestromu vlevo.Zde narážíme na další novinku.Pokud klikneme na políčkomyší jednou zobrazí se tečka(pokud používáte menuconfig zobrazí sepísmeno m).Ta znamená,že daná vlastnost bude zkompilována jakomodul,který můžeme nahrávat za běhu a jak to udělat to si ukážeme vněkterém z příštích dílů seriálu o jádře.Všechno až po Thermal Zone doporučuji povolit (stačí jako moduly).Laptop Extras využijete pouze v případě,že vlastníte nootebooky daných značek.
Ve větvi APM povolte všechny položky,ale pozor,nemůžete mít zárove? povolenu ACPI i APM.Musíte si vybrat pouze jedno z toho.
CPU Frequency scalingzapňěte v případě,že máte procesory,které touto technologiídisponují.Narážíme opět na další novinku.Vidíme že u položek v pravémseznamu je v závorce uvedene NEW,což značí,že se jedná o novou vlastnost jádra.Pokud chceme mít informace o změně frekvence procesoru povolíme CPU Frequency translation.Ze seznamu Default CPUFreq vyberte performance,pokud chcete používat nejvyšší frekvenci procesoru,nebo userspace,pokud chcete mít možnost ovlivnit frekvenci.Pokud zaškrtnete powersave,zapnete frekvenci procosoru na nejnižší frekvenci.Userspace zaškrtněte pokud chcete ručně ovládat frekvenci procesoru.Ondemand slouží k dymanické změně frekvence.CPU frequency table helpers zaškrtněte.Další volby zaškrtněte podle vašeho procesoru.

Nastavení slotů
PCI access mode nastavte na any.Pokud disponujete sběrnicí PCI express zaškrtněte tuto volbu,rovněž povolte PCI device name database.V případě,že vlastníte starší počítač zapněte podporu pro ISA,nebo EISA zatrhneme i tyto položky.
Z větve PCCARD v pravém okně zvolte pouze první čtyři položky,vpřípadě,že máte notebook.Ostatní volby se týkají již jenom speciálníchovladačů.PCI hotplug můžete ponechat nezvolené.

Executeble file formats
se týká nastavení spustitelných souborů.Všechny tři volby zaškrtněte.

Doufám,že jsem vás linuxovým jádrem zaujal a nepodařilo se mi vás odjeho kompilace odradit.Snažil jsem se tento návod psát tak,abyste jádrodokázali sami nakonfigurovat po přečtení tohoto seriálu.Příště sepustíme do ovladačů zařízení.