Domů

Tipy a triky

Fedora-instalace balíčků v příkazové řádce

Zhlédnutí: 2765

Napsal filbar

Středa, 08 srpen 2007

Aktualizováno ( Úterý, 07 srpen 2007 )

V tomto článku si představíme jak instalovat software v jedné z nejznámější Linuxových distribucí-Fedoře. Ukážeme si nejenom klasickou instalaci na příkazovém řádku, ale také si vyzkoušíme jak se používá shell yumu.

Fedora k instalaci softwaru používá nástroj jménem yum, který řeší mnohé nedostatky předchozího rpm. Mimo jiné se umí postarat i o automatické vyřešení závislostí mezi nainstalovanými balíčky. Navíc k němu existuje mnoho grafických nádstaveb, jako je kyum, nebo yumex .

V příkazovém řádku to však není o nic složitější. Pro instalaci nějakého balíčku zadáme yum install jmeno_balicku. Odstranění balíčku naopak zajistíme pomocí yum remove balicek. Po zjištění závislostí nás yum požádá o souhlas. Ten je možné zadáním přepínače -y přeskočit a instalaci tak zautomatizovat.

Aktualizaci systému zajistíme zadáním yum update. Pokud chceme aktualizovat systém z lokálně umístěných balíčků zadáme yum localupdate. Není nutné aktualizovat všechny balíčky. Do předchozích příkazů lze doplnit jako parametry jména balíčků, které se mají aktualizovat. Rovněž si lze nechat vypsat závislosti konkrétních balíčků příkazem yum deplist balicek. Cache yumu vyčistíme zadáním yum clean all.

Prozatím jsme si ukázali, jak balíčky nainstalovat, odstranit, případně aktualizovat. Ještě nám chybí vypsání seznamu balíčků, které lze použít, což provedeme příkazem yum list, přičemž jako třetí parametr můžeme zadat:

all-vypíše všechny balíčky
updates-zobrazí balíčky, které je možné aktualizovat
installed-zobrazí nainstalované balíčky
obsoletes-zobrazí zastaralé balíčky
extras-ačokoli by to k tomu mohlo svádět, neukážou se balíčky z repozitáře extras, který je navíc u poslední verze distribuce zrušený, ale balíčky které neobsahuje žádný repozitář.
recent-zobrazí nejnovější balíčky, které byly do repoziráře přidány

Yum shell

Tímto jsme si představili základní možnosti instalace balíčků. Možná jste již narazili na jeden menší nedostatek, že při zadávání jmen balíčku nelze používat * pro specifikaci podobných balíčků, je nutné vždy používat celý název požadovaných balíčku. Právě toto napravuje shell yumu, který se spustí po zadání yum shell.

Zde můžeme za běhu zapínat, či vypínat jednotlivé repozitáře, kdy není nutný zásah do konfiguračních souborů yumu. Seznam repozitářů si vypíšeme zadáním repo list. Repozitář pro daný okamžik povolíme příkazem repo enable jmeno_repozitre, zákáz provedeme záměnou enable za disable.

První z příkazů, kde oceníme sílu shellu yumu je list, do jehož parametru lze zadat mimo názvu repozitáře a stejných parametrů jako u příkazu yum list také počáteční písmena balíčků, které hledáme zakončené hvězdičkou. Výpis je v tomto případě rozdělen na nainstalované balíčky a balíčky, které jsou k dispozici v repozitářích. Stejně tak lze používat hvězdičku i pro další práci s balíčky, jako je instalace, odinstalace a aktualizace.

Druhou výhodou shellu je to, že můžeme provést více typů transakcí současně. Dokud nezadáme příkaz run, nic se neprovede. Dosud zadané transakce si můžeme prohlédnout po zadání transaction, nebo zkrácené varianty ts. Dokonce si můžeme prohlédnou i to co se stane po vyřešení závislosti zadáním ts solve. Celou frontu balíčku vymažeme ts reset.

Ze shellu se dostaneme příkazem exit, nebo quit. Jak je vidět, tak za jednoduchou tváři se skrývá velmi komplexní nástroj, který určitě dokáže udělat hodně práce se správou balíčků, nevím jestli to dokáže i konkurenční apt z Debianu.

Komentářů

valcav

|88.102.86.xxx |2007-09-21 00:09:13

Ahoj, na tyhle stránky jsem narazil teprve nedávno. Fedoru používám
střídavě docela dlouho, občas když mě naštve tak si rád vyzkouším
jiné distribuce, ale vždycky se k ní nějak vrátím. Ale že existuje yum
shell jsem do teď nevěděl. Docela se mi začínaj tyhle stránky líbit. Tak
jen tak dál.

Odpovědět | Reaguj