Domů

Příkazový řádek

Textové editory v příkazové řádce(3)-Emacs

Zhlédnutí: 1796

Napsal filbar

Pondělí, 17 září 2007

Aktualizováno ( Pondělí, 10 září 2007 )

Tímto dílem, ve kterém si představíme přímého konkurenta editoru Vim-editor Emacs, který jsme si ukázali v minulém díle , zakončíme náš miniseriál o textových editorech pro příkazovou řádku.

Instalace

Protože se jedná o velmi populární textový editor, tak jej zcela jistě naleznete v balíčcích vaší distribuce, ani instalace z příkazového řádku není o moc složitější a sestává s obvyklé kombinace příkazů ./configure && make && make install. Pokud máme nainstalované grafické prostředí X, rovnou se zkompiluje jeho grafická verze. V případě, že bychom chtěli emacs používat pouze v příkazové řádce zadáme skriptu configure přepínač --without-x. Domovskou stránku projektu naleznete na serveru GNU.

Spuštění

Editor spustíme zadáním příkazu emacs v příkazové řádce. Poté se objeví okno rozdělené do několika částí. Úplně nahoře se nachází panel s nabídkami. Uprostřed vidíme hlavní část sloužící k editaci textového souboru. Úplně vespod se nachází stavový řádek. Jestliže editor spustíme bez souboru zadaného jako parametr v hlavní části spatříme jednoduchou nápovědu.

Na rozdíl od Vimu zde neexistuje něco jako příkazový, nebo editační mód. Po načtení souboru jej hned můžeme editovat. Příkazy se zadávají nejčastěji pomocí tří-klávesových zkratek, které obsahují začínají buď klávesou Ctrl nebo Alt(v terminologii Emacsu se můžete setkat také s označením Meta). Soubor uložíme např. klávesami: Ctrl+x+s, editor ukončíme pomocí Ctrl+x+c.

Menu aktivujeme klávesou F10. Po jejím stlačení se v dolní částí okna objeví tzv. minibufer a v úplně spodním řádku můžeme šipkovými klávesami listovat položkami menu, nebo zmáčknout odpovídající písmeno. Z menu se dostaneme, pokud třikrát po sobě zmáčkneme klávesu Esc.

Schránka

Práce se schránkou je pro uživatele ostatních editorů trošičku neobvyklá, provádí se totiž prostřednictvím tzv. oblastí. Nejprve se musí označit začátek oblasti a až na jeho konci zadat příkaz. Značku začátku oblasti, se kterou chceme pracovat do textu vložíme zkratkou Ctrl+@. Na konci oblasti se můžeme rozhodnout, že chceme oblast vyjmout s čímž nám pomůže zkratka Ctrl+w. Kopírování provedeme pouhou náhradou klávesy Ctrl za Alt, tedy Alt+w.Text z tzv. kruhového bufferu na aktualní pozici kurzoru vložíme klávesami Ctrl+y.

Vyhledávání/Nahrazování

Po stisknutí zkratky Ctrl+s se bude hledat v dokumentu dopředu. Pro hledání dozadu je určena zkratka Ctrl+r. Po zadání obou zkratek se ve spodní řádku editoru zobrazí výzva na zadání hledaného textu. Hledání probíhá inkrementálně. Po zadávání dalších znaků se vyhledávání zpřesňuje. Vyhledání dalšího řetězce se provádí opakovaným stisknutím klávesové zkratky.

Při hledání lze samozřejmě používat i regulární výrazy. K tomu použijeme klávesovou zkratku Ctrl+Alt+s. Vyhledávání směrem dozadu je o něco složitější a tak jej využijeme k představení další vyjímečné vlastnosti editoru emacs. Protože příkazů, které tento editor podporuje je mnohem více, než kolik jich lze obsloužit pomocí různých klávesových zkratek, lze zadávat jméno příkazu i přímo. Dialog ve spodní části okna vyvoláme klávesovou zkratkou Alt+x. Poté zadáme první písmena žádaného příkazu. V tomto případě search a stiskneme tabulátor. Následuje otevření minibufferu, který nám pomůže s dokončením příkazu. Současně také zjišťujeme, že v editoru funguje tab-completion, nebo-li automatické dokončování příkazů. Příkaz pro zpětné hledání výrazů najdeme pod search-backward-regexp.

To bychom měli vyhledání textu, ale někdy také potřebujeme vyhledaný text nahradit nějakým jiným textem. Klávesová zkratka, která je za toto zodpovědná zní Alt+%. Pro regulární výraz využijeme Ctrl+Alt+%. Tím zobrazíme ve spodní části nejprve otázku na řetězec, který se má vyhledat a poté na ten, jímž se má nahradit. Jestliže chceme provést globální náhradu zadáme příkaz replace-string, případně replace_regexp.

Pohyb po souboru

Na začátek souboru se dostaneme klávesovou zkratkou Alt+<, na konec logicky pomocí Alt+>. Jinak lze využívat obvyklé klávesové zkratky jako Home/End, šipkové klávesy a Page Up/Page Down.

Práce s okny

Editor Emacs není omezen na pouze jedno okno, nebo-li jednu vyrovnávací paměť, ale můžeme současně pracovat s několika soubory najednou. Nový soubor(Ctrl+x+f) se implicitně otevře do nové vyrovnávací paměti. Pro přepínaní mezi nimi jsou určeny klávesové zkratky Ctrl+x+šipka doleva nebo šipka doprava. Mimo naších souborů existuje ještě dva speciální buffery a to messages, který zobrazuje všechny dosavadní zprávy od editoru Emacs a druhý, který nese název scratch a je určen pro zapisování poznámek, které se nemají ukládat a také pro vyhodnocování příkazů v interním jazyku editoru jménem Lisp. Popis tohoto jazyka by však značně přesáhl záměr tohoto článku. Jeho dokumentaci naleznete třeba zde.

Okno si lze také rozdělit a to jak vodorovně(Ctrl+x+2), tak i svisle(Ctrl+x+3). V oknech lze mít jak jeden soubor, tak i více souborů. Mezi rozdělenými okny se přepínáme pomocí kláves Ctrl+x+o. Kdybychom chtěli rozdělené okno opět sjednotit využijeme klávesové zkratky Ctrl+x+0, která zruší okno, ve kterém právě jsme. Její opak je Ctrl+x+1, která toto okno jako jediné ponechá.

Příkazový procesor

Samozřejmě i v Emacsu lze spouštět externí programy a jejich výstup případně vložit do nějakého souboru. Pokud chceme, aby se výstup zobrazil pouze v minibufferu, tak zadáme klávesovou zkratku Alt+!. Vložení do souboru zařídíme tak, že před předchozí zkratku ještě přidáme Ctrl+U. Jelikož se jedná o vskutku výkonný editor, můžeme v jeho bufferech i spouštět příkazy jako je třeba kompilace nějakého programu(výchozí příkaz). Do tohoto bufferu se dostaneme zadáním příkazu compile. Text z aktuální oblasti lze také použít i jako vstup do příkazu(Alt+|), případně tuto oblast výstupem z příkazu přepsat(Ctrl+U+Alt+|).

Ostatní

Při pohledu do nabídky Tools náš údiv ještě nejspíše poroste, protože se jedná o opravdu multifunkční editor, který může sloužit i jako program pro psaní mailů(compose-mail). Také si můžeme nechat zobrazit kalendář, nebo dva druhý počítaček. Pro oddech mezi práci je k dipozici i jedenáct her.

Závěr

Jak je z pokročilých možností vidět, jedná se o velmi mocný a užitečný editor, který dokáže zastoupit mnohem více funkcí než je editovat textové soubory. Je navíc plně přizpůsobitelný, všechny klávesové zkratky si lze předefinovat, jestli nám nevyhovují. K tomu je určen soubor .emacs v domovském adresáři uživatele. Jestliže funkci, kterou požadujeme v editoru nenajdeme, není nejmenší problém si jí v jazyce Lisp doprogramovat.

Tímto bychom tento miniseriál o textových editorech ukončili a příště se konečně podíváme na práci s e-maily v příkazovém řádku.