Domů

Příkazový řádek

Prohlížíme e-maily v příkazovém řádku

Zhlédnutí: 2248

Napsal filbar

Pondělí, 08 říjen 2007

Aktualizováno ( Neděle, 07 říjen 2007 )

V jednom z předchozích dílů jsme si ukázali jak si lze jednoduše prohlížet www stránky z příkazového řádku. Dneska přejdeme na druhou důležitou část elektronické komunikace a to na e-maily. V příkazové řádce k tomu můžeme použít programy pine, nebo mutt.

Pine

Začneme programem pine. Nainstalovat jej můžeme z distribučních balíčků, nebo po stažení z jeho domovské stránky zkompilovat a nainstalovat. Kompilace se provádí skriptem build, kterému předáme typ kompilace podle použité distribuce. V distribucích typu RedHat je to lrh, Mandriva lmd, SUSE lsu, Debian ldb a pro ostatní lnp. Skriptu ještě pomocí proměnných prostředí můžeme předat, kde má hledat SSL knihovny(DEFSSLD), SSL certifikáty(CERTSD), případně zakompilovat podporu pro Kerberos a LDAP. Zkompilovaný mail klient se nachází v podadresáři /bin adresáře se zdrojovými kódy. Manuálové stránky najdeme v adresáři /doc. Součástí instalace je i textový editor pico, kterým jsme se zabývali v jednom z předchozích dílů našeho seriálu a také jednoduchý souborový manažer pilot.

Program jednoduše spustíme příkazem ./pine, pokud jsme jej ponechali v instalačním adresáři. Poté se před námi ukáže okno s jednoduchým menu, které umožňuje začít psát zprávu(c), prohlédnout si aktuální složku(i), nechat si zobrazit všechny složky(l), přepnutí do kontaktů(a), spustit nastavení(s) a nakonec klienta ukončit(q). Ve spodní části se nacházejí další klávesové zkratky, které lze v daném kontextu použít.

Jelikož nám asi nebude stačit čtení zpráv s lokálního mailboxu, jak je to ve výchozím stavu určeno, jako první se podrobněji podíváme na Setup, do kterého se dostaneme buď klávesou s, nebo najetím šipkami a stiskem klávesy Enter. Před námi se ukáže seznam sekcí nastavení včetně jejich jednoduchého popisu. Určení poštovní schránky se nachází v sekci Config, kam se dostaneme klávesou c.

Pokud si celou sekci projedeme šipkovými klávesami, nebo pomocí Page Up/Down, zjistíme, že se zde nachází velmi mnoho položek. Naštěstí prozatím potřebujeme jenom několik prvních. Pro odesílání zpráv si nastavíme náš smtp-server, který se nachází pod stejnojmennou položkou. Na ní stačí šipkovými klávesami najet a zmáčknout Enter. Po té se v dolní části okna ukáže řádek, kde požadovanou adresu zapíšeme. Změnu potvrdíme jako obvykle Enterem. Zrušení zajistíme klávesovou zkratkou Ctrl+c. Stejně si určíme, jaké jméno(personal-name) a doména(user-domain) se má objevit v poli From e-mailu.

Poslední věc, kterou potřebujeme nastavit je server, ze kterého se mají e-maily stahovat. Použít můžeme jak IMAP, tak POP3 protokol. Nastavení je uryto pod položkou inbox-path. Poté co na ní stiskneme Enter klient se nás zeptá na adresu serveru a poté také na jméno složky na e-mailovém serveru. Většinou stačí zadat inbox. Pro POP3 zadáme adresu ve tvaru server/pop3.

Nastavení ukončíme klávesou e. Před definitivním ukončením klient ještě požaduje ujištění, že opravdu chceme naše změny uložit, což samozřejmě potvrdíme klávesou y. Opět se dostáváme do hlavního menu. Teď si již můžeme prohlédnout naše zprávy. Nejprve se klávesou l, dostaneme do seznamu složek, kde uvidíme i naši nově přidanou složku. Při připojování, které obvykle probíhá při startu programu jsme dotázání na jméno a heslo, se kterým se má program připojit ke schránce.

Jako další si můžeme vyzkoušet odesílání e-mailu. Zde máme pomocí klávesových zkratek k dispozici všechny obvyklé funkce jako odskok do kontaktů(Ctrl+t). Přílohu vložíme pro změnu klávesovou zkratkou Ctrl+j. Do mailu lze také vložit i nějaký textový soubor, nebo obsah jiného mailu. Do tohoto dialogu se dostaneme po zmáčknutí Crtl+r. Zde máme ještě na výběr jestli se má zobrazit souborový manažer(pilot) pro vložení souboru(Ctrl+t), nebo dialog pro zadání pořadového čísla e-mailu. Zprávu odešleme klávesami Crtl+x.

Na závěr si ještě ukážeme jak pracovat se seznam kontaktů. Novou položku do adresáře vložíme klávesou se zavináčem. Zde máme k vyplnění přezdívku, která nesmí obsahovat mezery(nickname), plné jméno kontaktu, komentář a nakonec jeho e-mailové adresy. Jednotlivé adresy mezi sebou oddělíme čárkou. Kontakt uložíme zkratkou Ctrl+X, kdy jsme ještě dotázání, zda se má kontakt skutečně uložit. Pokud jsme na položce adresáře, tak se lze rovnou přepnout do režimu tvorby zpráv vybranému adresátovi klávesou c.

Mutt

Druhý trošku méně výkonný program pro prohlížení e-mailů, který máme k dispozici nese název Mutt a jeho domovská stránka se nachází na adrese http://www.mutt.org/. Po jeho stažení a rozbalení jej nainstalujeme obvyklou kombinací příkazu ./configure && make && make install. Pouze pokud si přejeme podporu při pop3, imap a interní smtp je nutné předat skriptu configure parametry --enable-pop --enable-imap --enable-smtp.

Po instalaci je nutné jej ručně nastavit, jelikož nedisponuje grafickým nástrojem. Jeho konfigurační soubor nese název .muttrc a nachází se v domovském adresáři uživatele. Pro základní funkci však stačí nastavit jenom několik málo položek. Syntaxe konfiguračního souboru je velmi jednoduchá:

 
set parametr="hodnota"

Jméno odesílatele určuje parametr realname, adresu from. Jestli se má vytvořit hlavička From nastavíme parametrem use_from, do kterého zadáme yes, nebo no. Složku s příchozí poštou zadáme do parametru spoolfile. Pro imap použijeme tvar imap://jmeno:heslo@adresa.imap.serveru/inbox.

Jestližechceme používat POP3 potřebujeme k tomu jiný parametr se stejnou syntaxí - pop_host. V obou případech lze použít i šifrované připojení na server. K tomu je však nutné mít program zkompilovaný s přepínačem --with-ssl. Mechanizmy, které lze pro ověření použít se uvádějí do parametru pop_authenticators. Jednotlivé hodnoty oddělujeme dvojtečkou. Pro IMAP slouží varianta pojmenovaná imap_authenticators.

Maily však potřebujeme také odesílat. Zde máme na výběr dvě možnosti. Buď použijeme k odesílání interní funkci, anebo to přenecháme externímu programu(jako sendmail, nebo msmtp). Varianta interní funkce má stejnou syntaxi, jako odesílání pošty přes imap, nebo pop3. Takže autentizační mechanizmy zadáme do parametru smtp_authenticators a adresu do smtp_url. Cestu k externímu programu zadáme do parametru sendmail.

Výchozí soubor pro ukládání odeslaných e-mailů se nachází v adresáři Mail a nese jméno sent. Pro odložené zprávy je vyhrazený soubor postponed. Pokud to chceme změnit využijeme konfiguračních parametrů record pro odeslané maily s pro odložené logicky postponed.

Příkaz k tisku mailu zapíšeme k parametru print_command. Nejčastěji použijeme příkaz lpr.

Jednoduchýkonfigurační soubor vypadá nějak takto:

 
set sendmail="/home/normal/bartmann/moje/programy/msmtp/bin/msmtp"
set realname="Filip Bartmann"
set from="filbar@xxx.cz"
set use_from=yes
set record="$HOME/Mail/sent"
set mbox="$HOME/Mail/mbox"
set postponed="$HOME/Mail/postponed"
set spoolfile="imap://filbar:heslo@imap.xxx.cz/inbox"
set folder="imap://filbar:heslo@imap.xxx.cz/inbox"

Toto je samozřejmě jenom úplná špička ledovce příkazů, které lze v konfiguraci použít. Celkový počet v době psaní článků byl 303, takže pokud potřebujete podrobnější příkazy doporučuji dokumentaci na domovských stránkách projektu.

Teď když jsme dokončili konfiguraci můžeme program konečně spustit příkazem mutt a před námi se ukážou příchozí zprávy, které si program při spouštění načetl. Zprávu si zobrazíme tak, že na ní stiskneme klávesu Enter. Mezi jednotlivými zprávami se pohybujeme šipkou nahoru, nebo dolů. Totéž platí i v režimu zobrazení zprávy. Pokud tedy má zpráva více stránek, musíme k pohybu mezi nimi použít mezerník pro pohyb dolů a - pro pohyb nahoru. Pro tisk zprávy je určena klávesa p.

Pokud stiskneme klávesu m, program se nás nejprve zeptá na adresu, kam se má e-mail odeslat, poté na předmět a nakonec se spustí textový editor, ve kterém napíšeme zprávu. Jestliže není žádný nastavený ve výchozí konfiguraci se použije vi. Editor lze změnit parametrem editor. Po uložení souboru se zobrazí jak bude zpráva vypadat. Zde ještě lze upravit adresu odeslání(t), předmět(s), nebo vložit přílohu(a), případně zprávu zrušit(q). To však nejspíše nikdy nebudeme potřebovat a tak zprávu odešleme klávesou y.

Tím jsme si představili dva nejpopulárnější programy pro správu pošty v příkazové řádce. Příště si ukážeme jak v příkazové řádce pracovat s archivy.